Od kdy mohu nosit miminko?
Šestinedělí je drahocenný čas, který by měla maminka sobě i miminku dopřát. Tulit se spolu v posteli, kojit, spát, odpočívat, vzájemně se poznávat. A to ideálně v kontaktu kůže na kůži. Pokud ale maminka cítí, že chce začít nosit, MŮŽE S TÍM ZAČÍT PRAKTICKY OD NAROZENÍ. Zejména maminky, které už mají víc dětí, a potřebují se věnovat i těm starším. Nošení děťátku pomůže v adaptaci na nové prostředí a v upevnění vazby mezi ním a maminkou.
Co je tedy dobré vědět do začátku?
- Vázat do šátku můžete začít hned, jak se na to budete cítit.
- Není to ale závod - pokud můžete, dopřejte si společný čas v posteli nebo na gauči, ať se vaše tělo dostatečně zregeneruje.
- Pokud si chcete být ve vázání jisté, můžete absolvovat kurz vázání do šátku, buď ještě v těhotenství (trénuje se s panenkou) nebo kdykoliv po porodu.
- Ideální první úvaz je kříz s kapsou uvnitř (pevný šátek) nebo kříž s kapsou ven (elastický šátek).
- Miminko
by při vázání nemělo být hladové ani přetažené, prostě ideálně
uvolněné. Při dalších pokusech můžete zkusit v šátku i nakojit, obykle
ale chvíli trvá, než přijdete jak na to.
- To, že miminko
ještě nedrží hlavičku, nevadí, pokud mu šátkem vytvoříte jemnou oporu (celou
šíři šátku pořádně dotáhnete, za jeho kraj můžete smotat třeba látkový
kapesník). Pokud bude potřebovat opře si ji o váš hrudník.
- Šátek by měl být skutečně dotažený, aby vytvářel jemnou oporu zádům miminka.
- Kyčle v šátku jsou v abdukčně-flekčním postavení s mírnou vnější rotací, je to fyziologická poloha miminka.
- Záda miminka, které si o vás opře hlavičku, má tvar mírně do písmene C.
- Miminko při nošení může mít méně vrstev oblečení, zbytečně jej proto nenavlékejte, šátek nahrazuje jednu vrstvu oblečení a vy se vzájemně hřejete. Obecně se nedoporučuje, aby miminka při nošení měla na sobě dupačky nebo polodupačky. Při podsazení mimunka se totiž nohavice zkrátí a ťapky miminku nepříjemně táhnou prstíky.
- Pokud se na šátek necítíte, můžete vyzkoušet i
ergonomické novorozenecké nosítko (pozor, ne nosítko s novorozeneckou
vložkou)- s výběrem vhodného nosítka vám poradí lektor nošení dětí nebo
nosící komunita ve facebookových skupinách nebo va vašem městě.
A protože teorie nemusí být tak vypovídající jako skutečný prožitek - jsem moc ráda, že s vámi mohu sdílet zkušenost své kamarádky Klárky - maminky, která nosí obě své dcery, tu druhou dokonce od narození. Děkuji ji za krásné fotky i příspěvek!
,,Svůj první šátek jsem koupila, když jsem čekala svoji první dceru. Znala jsem jednu značku šátků na nošení a líbil se mi jeden jejich šátek podle barvy, tak jsem si na něj ušetřila a prostě ho i přes prvotní domácí nevoli koupila.
Poprvé jsem dceru navázala, když ji bylo 10 dní, potom zase několik dní nic a pak jsem pochopila, že to prostě bez toho asi nepujde. Kéž by mi to došlo dřív. Dcera chtěla být pořád na rukách, u prsa, spala jen na mně. Kočárek absolutně hodně hlasitě odmítala. Celou dobu jsem měla doma šátek a stejně ve mně rýpal červíček těch rad "ať si nezvykne" "v kočárku ji bude nejlíp",.. jenže nebylo a tak jsem navázala a najednou jsem byla schopná třeba uvařit nebo jít na procházku delší než 10 minut.
Od té doby byl šátek a později i nosítko naší nedílnou pomůckou a na procházkách jsme se s přítelem handrkovali o to, kdo bude dceru nosit - chtěli jsme totiž oba.
Druhá dcera byla nošená od svého prvního dne na světě. Ono to ani jinak moc nešlo, když má člověk ještě starší, ale pořád ještě dost malé, dítě. Dceřino srovnání s příchodem mladšího sourozence, uspávání starší dcerky v nepřítomnosti partnera, nákupy ve městě, jízda autobusem,.. bez šátku prostě nevím, jak bych ty začátky zvládla! I přes tuhle skutečnost, že jsem druhorozenou navázala hned den po porodu, tak se z ní stal milovník kočárku a přes den mi nejlépe spí v něm, takže všechny ty kletby stylu "naučíš si ji na nošení a nedáš ji z ruky", se nenaplnily, i když jsem se o to dost snažila. 😀 Ale přes den se dcera moc ráda ponosí a z první ruky sleduje děj domácnosti.
V čem je ale nošení snad nejkouzelnější a největší pomocník? Při nemoci dětí! Když mají horečku - srážíme v šátku tělo na tělo. Když bolí zuby a nemohou usnout - uspáváme v šátku. Když trápí prdíky - v šátku zahříváme bříško a po odvázání přijdou ty spokojené zvuky a úleva bolavého bříška.
Něco tak jednoduchého a přirozeného jako je tulení, a jak to nádherně pomáhá snad na všechno! A neznám snad nic krásnějšího, než ten pohled zeshora na spokojenou, pootevřenou a spící papulku.”