Evin příběh o kojení a bojkotu
Moje klientka Eva vám sepsala příběh o kojení syna a bojkotu, který je potkal. Po počátečném bezproblémovém kojení, stačilo pár nevhodných rad v porodnici a u pediatra a s kojením se začaly objevovat problémy. A příčina byla poměrně jasná. Řešení ale nebylo snadné.
Aneb co může způsobit tak zdánlivě neškodná věc jako dudlík.
Po vyřešení se nezměnilo jen kojení.
Rozkvetla i Eva a její syn. ❤️
,,V těhotenství jsem slýchala ze všech stran, že kojení není taková brnkačka jak se zdá, takže jsem se rozhodla připravit a nic nepodcenit. Ve výsledku jsem měla štěstí. Syn se přisál krásně a já na radu jedné ze sestřiček na poporodním přikládala malého na prsa co chvíli. Sestřička mi poradila, že je to to nejlepší na rozběhnutí laktace. Zároveň, že kojení řeší vlastně všechno. Když má miminko hlad, když chce cítit maminku, ale i prdíky, protože se při kojení vyprázdní.
Sláva. Máme vyhráno, říkala jsem si. Hned dva dny po porodu už měl zpět svou porodní váhu a přibíral vesele dál. Doktoři se divili, že prý to není běžné. No, kojila jsem jak si řekl, tak bodejď by krásně neprospíval. Při odchodu z porodnice jsem se jedné ze sestřiček zeptala na dudlík. Máme je nakoupené. Dala jsem za ně dost, tak přeci nebudou ležet v šuplíku. Sestřička mi řekla, že pokud mívají děti ze začátku problém s kojením, tak je nedoporučuje, ale u nás je to bez problému, tudíž může doporučit, protože dudlík (obecné sání) je prevence sids. To je něco pro uši novopečené matky. Šup s ním malému do pusy.
Když se teď zpětně zamýšlím, dochází mi jedna věc. V porodnici mi jiné maminky zaváděly, že syn nepláče a když tak velmi potichu. To se s dudlíkem rapidně změnilo. Najednou ho vyžadoval a když ho neměl, dal to dost hlasitě najevo.
Mimo jiné nám synova doktorka radila prodloužit intervaly mezi kojením na 3 hodiny. Když se prý bude dožadovat kojení dřív, zkusit prodloužit interval dudlíkem. Takže dudlík byl náš přítel, protože řešil vše. Hlavně byl chvíli klid a ticho. Co si nevyspalá matka může víc přát?
Co jsem ale ani náhodou nečekala, byl bojkot kojení. Zhruba na dvou měsících se objevil nečekaný a překvapivý. Najednou syn u kojení plakal a odtahoval se. Kojila jsem maximalně 2 minuty. Déle jsme nezvládli. Byla jsem zoufalá. Bála jsem se o jeho zdraví. Doktorka nás vyslechla a poradila zvážení umělého mléka. Že si mám rozmyslet, zda podám umělé nebo budu dál kojit, ale syn nebude prospívat. Hm.. to bylo něco pro čerstvou mámu. Nicméně instinkt mi napovídal, že kojení je pro nás oba to nejlepší. Bylo to náročné období trvající asi měsíc. Růstový spurt a ustálení tvorby mléka tomu ve 3 měsících nepřidalo. Strašně jsem si přála, abych ho mohla prsem i uklidnit při pláči nebo uspávat v klidu při ležení a ne v rukách, jak jsme byli zvyklí.
On se jen napil a strašně u toho plakal a odtahoval se. Pít z prsa pro něho bylo náročnější než sát dudlík a náš syn je dost nerváček.
Já to ale nechtěla vzdát. Začala jsem shánět laktační poradkyni. Jenže sehnat někoho, kdo bude mít čas hned, je velmi těžké. Zázrakem jsem narazila na Kristýnku. Byla tak hodná a vyslechla si mě online. Dala si s odpovědí práci a poradila mi, že důvodem by mohl být právě náš kámoš dudlík. Cože? Teď po takové době? Vždyť celou dobu to bylo bez problému. Dobře. Byla jsem rozhodnutá to zkusit bez něj. Dudlíky letěly do koše. Zůstal jeden záložní.
Byl to zhruba týden kdy to bylo nejnáročnější. Syn převážnou část dne totiž plakal a dudlík to vždy vyřešil. Nikdy dřív jsem se nepídila potom proč pláče. Byl to boj, i sama se sebou. Vytrvat. Když plakal ve vlaku a lidé koukali. Když okolí soudilo. Když lidé radili.
Jak jsem to zvládla? Kojila jsem nonstop. Nabízela jsem prso pořád, abych mu pomohla zapomenout na dudlík. A povedlo se. Nejhořší trvalo zhruba týden a po měsíci už byl úplně jiné miminko. Veselé. Záložní dudlík už taky letěl z domu pryč. Kojení je teď pro nás vzácnost a dar a oba si to užíváme
Co bylo pro mě ale nejdůležitější, bylo asi to, co se změnilo ve mě.
Najednou když plakal jsem byla nucena řešit proč pláče. Má hlad, je mu teplo, chce pomazlit, chce vidět na stromy? Ejhle. Začala jsem se cítit mnohem vnímavější mámou, která naslouchá svému dítěti. Byla jsem na sebe pyšná. Nepořídila jsem si přeci miminko proto, abych ho položila do kočárku a koukala na něj z dálky a zacpala mu pusu po každé, když mě bude potřebovat jen proto, že to ještě nejsou 3 hodiny. Jsem jeho celý svět a rozhodla jsem se tím řídit."