Od speciální pedagogiky k podpoře žen v raném mateřství

V tomhle článku bych vám ráda osvětlila, jak jsem se dostala k tomu, co teď dělám a proč to není od speciální pedagogiky, tak vzdáleno, jak si myslíte. Naopak! Já si totiž myslím, že tohle spojení je naprosto ideální!

Původní profesí jsem speciální pedagog. Bakalářské studium jsem absolvovala na Univerzitě Karlově v Praze, magisterské na Technické univerzitě v Liberci. Při magistrovi se moje zaměření ještě zůžilo - jsem totiž speciální pedagog - psychoped a etoped. Psychopedie je speciálně pedagogická disciplína zaměřující se na mentální poruchy a etopedie se zabývá poruchami chování. Už během studia jsem nastoupila do organizace, která podporuje rodiny dětí s postižením. Já sama jsem 3 roky vedla nácviky sociálních dovedností, hry a komunikace u dětí s poruchou autistického spektra.

Už během studia a pak i při práci a různých kurzech jsem často narážena na jeden termín - ATTACHMENT - primární vztahová vazba.

Tolikrát jsem se podivovala nad tím, co všechno attachment ovlivňuje, jak se s ním vlastně vypořádáváme celý život.Poruchy chování často vznikají právě jako důsledek poruchy attachmentu. Stejně tak psychické poruchy v dětství i v dospělosti - výbuchy vzteku, deprese, poruchy spánku. Poruchy v sociální oblasti, problémy v navazování vztahů.

,,Podle teorie attachmentu dochází k dětskému attachmentu působením vrozeného systémi v mozku, který organizuje motivační, emoční a paměťové procesy ve vztahu k významným pečujícím osobám. Základní vzorec attachmentu spočívá v hledání fyzického a emočního uspokojení a ochrany před ohrožením. Toto přilnutí umožňuje psychické struktuře dítěte využívat kapacitu a funkce vyvinutější psychiky pečující osoby a organizovat a strukturovat vlastní procesy. Zážitky z těchto vztahů celoživotně nastavují způsob navazování a udržování klíčových vztahů a tedy i schopnost k nim. Prvky vazbového chování (attachment behaviour) ze strany dítěte jsou vyhledávání tělesné blízkosti pečovatele, orientování se v prostoru a věšení se na blízké objekty, emoční projevy jako pláč, křik a úsměv. Tyto projevy vyvolávají na straně pečovatele specifickou odpověď, poskytnutí péče a bezpečí, která u dítěte odstraňuje úzkost z ohrožení a existenční (tzv. anihilační) úzkosti. Mezi takové odpovědi patří hlazení, kolébání, ohřívání, krmení, mluvení, zpívání apod. V takovém případě vzniká tzv. bezpečná vazba (secure attachment). Pokud však chování pečující osoby je vyhýbavé nebo nekonzistentní, vzniká některý z typů tzv. nejisté vazby (insecure attachment), která negativním způsobem ovlivňuje vývoj dítěte."

Často jsem se setkávala s dětmi i s dospělými s poruchou attachmentu. V dnešní době vnímám její rizika víc a víc. Tolik jsme se vzdálili od svých kořenů. Čteme o tom, jak nesmíme reagovat na potřeby svých dětí - jak je musíme nechávat plakat. A uvědomila jsem si, kde vidím svoji životní misi.

Vrátit se na začátek, vrátit se ke kořenům, vrátít se tam, kde se vztah maminky a miminka formuje. Podporovat ženu v těhotenství, při porodu a při raném mateřství. Podporovat ji v kojení, v nošení dítěte a v reagování na potřeby miminka. Podporovat ji v přirozeném a intuitivním chování. Tak aby se vztahová vazba mohla rozvinout tím nejpřirozenějším způsobem.

Když se mi totiž narodila dcera, uvědomila jsem si definitivně, že tohle je přesně moje cesta. Naši dceru totiž vychováváme kontaktně a dává nám to obrovský smysl.

Velmi často čerpám ze své speciálně-pedagogické praxe. Když zkoumám záležitosti dětského vývoje, když pozoruji dítě, jak využívá při kojení svoje vrozené reflexy. Když vnímám vztah mezi maminkou a miminkem, jejich vzájemné napojení. A u toho cítím neskutečný pocit "správnosti". Propojovat se speciální pedagogiku a laktační poradenství nebo poradenství při nošení dětí se chystám do budoucna ještě intenzivněji. Ráda bych svoje poradenství věnovala i rodinám dětí se speciálními potřebami. Zajímá mě nošení dětí s hypotonií a hypertonií, dětí s tělesným postižením, kojení dětí s mentálním postižení, s rozštěpovými vadami, s Downovým syndromem nebo s narušenou komunikační schopnosti.

,,Komunikace je jednou z nejsilnějších potřeb člověka. Hraje významnou roli v rozvoji osobnosti, vzdělávání, zařazení do společnosti a samostatném životě. Omezení v řeči a komunikaci vede k sociální izolaci a emočnímu strádání. Způsob přijímání potravy zcela zásadně ovlivní i rozvoj řeči, protože při kojení se rozvíjejí a posilují svaly dutiny ústní a jazyka a jejich vzájemná koordinace. Při kojení se navíc intenzivně vyplavuje oxytocin - hormon lásky a dochází k propojováním mozkových synapsí.”

Čeká mě ještě dlouhá cesta, hodně studia a ziskávání zkušeností. Už teď ale cítím, že tahle cesta bude správná.