Samopřisátí a dokonalý instinkt novorozence

Když novorozené miminko položíme na záda na podložku, působí pasivně a bezbranně. Jeho pohyby jsou nekoordinované, rozhazuje rukama a nohama a vlastně samo sebe nedokáže ukotvit v prostoru.

A když ho položíme na břicho? Těžká hlavička mu přepadává, ruce i trup jsou ještě tak slabé...

Ale co když miminko položíme na matčino tělo? Do jeho PŘIROZENÉHO PROSTŘEDÍ? Teprve poté uvidíme, že všechny ty pohyby, které dělá, vlastně dávají smysl.Novorozenec je vybavený širokou škálou vrozených reflexů. A pokud mu to dopřejeme - dokáže být díky nim velmi aktivní.

SAMOPŘISÁTÍ PŘI POPORODNÍM BONDINGU

Prvních 15 minut se miminko po porodu uklidňuje, snaží se očima najít obličej matky. Ta se jej instinktivně dotýká a postupně ho víc a víc hladí. A potom se začne dít něco zázračného. Miminko  se díky pohybům nohou (kráčivý a Babinsky reflex) a kruhovým pohybům rukou doplazí k prsu. Poté si olizuje pěstičky, které má od plodové vody (ta voní úplně stejně jako mateřské mléko). Klovacími pohyby najde prs, otevře široce ústa a asymetricky se přisaje - přesně tak dokonale, jak to má být. Potřebuje k tomu jen dostatek času, správné podmínky a oporu maminčina těla. Příroda to prostě zařídila dobře. Pokud ale miminko po porodu umyjeme, oblékneme, zavineme (a případně ještě někam od matky odneseme), miminko nemůže své instinktivní chování projevit.

Co je tedy pro takové samopřisátí po porodu potřeba?

• nepřerušený kontakt kůže na kůži - nahé miminko položeno na nahém těle maminky hned po porodu (tedy ne až po zvážení a vyšetření dítěte)
  
• dostatek času a klidné prostředí (poporodní bonding by měl probíhat 2 hodiny a následně pokračovat na  pokoji při rooming-in