Vzkaz z bříška (nastávající mamince v době epidemie)

Moje maminko,

jsme v tom oba spolu. Dvě duše v jednom těle. Právě si hovím u tebe bříšku, vnímám tvoje pocity a tvoje nálady. Cítím, jak mě hladíš ty nebo táta přes tvoje bříško. Taky už cítím tvoji vůni a vím, jak chutnáš. A díky tomu tě po příchodu na svět zaručeně poznám! A nic nebude vonět a chutnat lépe než máma..

Možná si říkáš, jestli sis na těhotenství a moje narození vybrala správnou dobu. Cítíš různé strachy, já to vím, prožívám je s tebou. Asi se bojíš té nemoci, o které se všude tak mluví. Možná se bojíš toho, jak to půjde v porodnici. A taky ti bývá smutno, že nemůžeš svoji radost a obrovské těšení sdílet tak dobře s babičkou, dědou, s tvými kamarádkami. Na nic z toho ale nejsi sama. A je to pro tebe obrovská příležitost. Posunout se blíž sama k sobě.

Já totiž vím, že všechno bude v pořádku. A už se nemůžu dočkat, až mě k sobě přivineš ve své teplé a voňavé náruči. Těším se na tátu! Sice ho ještě tak dobře neznám, ale jeho hlas už je mi dobře známý. Těším se, jak mi budete ukazovat svět. Ucítím hřejivé paprsky slunce, vůni lesa. Uvidím úsměv své milované mámy.

Brzy budeme spolu.

V tvých očích uvidím tu nejhlubší lásku.

A až si sundáš roušku, zahrneš mě stovkami polibků..